Pohoří Rodopy bylo obývané již v nejhlubším starověku. Stopy thrácké civilizace se dají dodnes najít v oblasti pohřebiště Dospat, u starověkého sídliště z 6. až 5. století př.n.l. v blízkosti dnešní obce Stojkite, nebo na jihu u dosud dochovaného kousku staré silnice mezi Persenkem a Murgavecem, která vedla do Středomoří.
Ruiny z dob Římanů tady naleznete také. Jedná se o most přes řeku Devin a o starobylé uličky přes některé hřebeny kopců. V roce 476 se Západořímská říše pod společným náporem barbarských kmenů zhroutila. V té době se v oblasti Gorna Arda, nebo-li horní Arda, usadil slovanský kmen Smoljani a na břehu řeky Čepelare kmen Rupzi. Tyto kmeny zde žily ve snášenlivosti s Thráky, kteří se brzy spojili s kmeny přistěhovalců.
Na počátku 9. století dobyli bulharský stát Byzantinci. Pohoří Rodopy, které se rozkládá na hranici mezi Bulharskem a Byzancí, tak dostalo zvláštní strategický význam. Proto bylo během této doby obnoveno mnoho starých věží a pevností a byla založena i celá řada dalších nových, např. pevnosti Asenova a Aetos ve Smoljanu, Podvis, která se nachází východně od Ustova nebo pevnost Ustra u Zlatogradu, kterou můžete navštívit i dnes.
Ve 14. století začíná invaze Turků do zemí Bulharska a obyvatelé Rodop bojují odvážně proti všem útočníkům. Vzhledem k jejich omezenému počtu, a také proto, že jsou hodně rozptýleni, nedokáží ale útočníky vyhnat. V 16. a 17. století je tak velká část obyvatelstva v pohoří Rodopy násilím přinucena přijmout islámské náboženství.
Ke konci 18. a během 19. století se v oblastech větších měst začal rozvíjet obchod. Hospodářství posílilo, bohatí lidé se začali více věnovat vzdělání, kultuře a osvobození tím, že stavěli kostely, školy a krásné domy.
Na rozdíl od zbytku Bulharska, které se v roce 1878 osvobodilo, zůstala oblast až do roku 1912 pod cizí nadvládou. Jako vzpomínku na Balkánské války z let 1912 - 1913 byl na 1262 metrů vysokém vrcholu hory Srednogorec postaven pomník padlým vojákům.
