Veliko Tarnovo

Veliko Tarnovo nebo-li Město carů, jak se mu často říká, je jedno z nejnavštěvovanějších měst Bulharska. Nádherné hlavní město Bulharské carské říše, kterým bylo ve 12. až 14. století, je živým symbolem bulharské státnosti. Malebné město je vzdáleno asi 240 km od hlavního města Sofie, rozkládá se na severních svazích balkánského pohoří Stara Planina a dnes zde žije přes 70 tisíc obyvatel. Turisty bezpochyby nejvíce zajímá období, kdy bylo Veliko Tarnovo právě hlavním městem Bulharské carské říše.

Co se týče rozlohy a počtu obyvatel, tehdejší hlavní město Bulharska patřilo k největším městům jihovýchodní Evropy. Byly v něm postaveny nádherné zámky, kláštery, kostely, pevnosti, mosty a další velké budovy. Ve středověku nazývané město Tarnovgrad se rozprostíralo na pahorcích Carevec, Trapezica, Momina Krepost, Sveta Gora a Asenova Machala v povodí řeky Jantra.

Veliko Tarnovo bylo vybráno jako hlavní město obnoveného bulharského státu hned po povstání vedeném bratry Petrem, Asenem a Kalojanem v letech 1185–1187. Toto povstání ukončilo nadvládu a tyranii Byzantské říše. V následujících staletích, až do roku 1396, se město rozvinulo v politické, hospodářské, kulturní a obchodní centrum Bulharska, jež bylo známé po celé Evropě.

Dvě nejvýznamnější středověké pevnosti stály na kopcích Carevec a Trapezica. Hradby zajišťovaly bezpečí vnitřního města, které se rozkládalo na těchto dvou pahorcích. U řeky Jantra na kopci Asenova Machala se vyvíjelo nové město, kde bydleli řemeslníci a místní obchodníci. Čtvrť zahraničních kupců, Frank Hissar, se nacházela jihovýchodně od Balduinovy věže. Čtvrtě, které byly součástí vnějšího města, měly rovněž vlastní opevnění. Za hradbami v bezprostřední blízkosti řeky žili ti nejchudší obyvatelé.

Část města se třemi zónami byla prohlášena za muzejní rezervaci, patří k ní i území vesnice Arbanassi. Z 18 místních kostelů jmenujme například kostel Dimitar Solunski, který je také nazýván "Carským kostelem", protože zde byli korunováni bulharští vládci Asen, Petr a Kalojan. Kostel sv. Petra a Pavla z přelomu 13. a 14. století nebo kostel sv. Konstantina a Eleny, který navrhl architekt Kolju Fičeto.